ZDROJ: ŠPAČEK, J. Povaha překážek v práci na straně zaměstnavatele vzniklých v souvislosti preventivními opatřeními přijatými vládou proti šíření koronaviru SARS-CoV-2 In: epravo.cz

Povaha překážek v práci na straně zaměstnavatele vzniklých v souvislosti preventivními opatřeními přijatými vládou proti šíření koronaviru SARS-CoV-2

Řada zaměstnavatelů pociťuje velmi výrazně dopady současných preventivních opatření přijatých vládou proti šíření koronaviru SARS-CoV-2. Opatření doléhají s nebývalou tvrdostí zejména na segment ubytovacích a gastronomických služeb, zejména těch úzce navázaných na turistický ruch. V prvé řadě jde samozřejmě o ty, kteří byli nuceni zcela uzavřít své provozovny. Ale i ti šťastnější, kterých se přímo tato povinnost netýká, se potýkají s významným poklesem zákazníků. Řada zaměstnavatelů tak v současné době stojí před rozhodnutím, zda má smysl přidělovat zaměstnancům práci či zda je lepší ponechat je doma.

Nemůže-li zaměstnanec konat práci nebo nemůže-li mu zaměstnavatel přidělovat práci z důvodů, které nestojí na straně zaměstnance, jedná se o překážky v práci na straně zaměstnavatele. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, rozlišuje několik druhů překážek v práci na straně zaměstnavatele, které se liší mimo jiné výší náhrady mzdy, kterou je zaměstnavatel zaměstnanci povinen hradit.

  • Prostoj dle § 207 písm. a) zákoníku práce
    Zaměstnanec nemůže konat práci z provozních příčin (porucha strojního zařízení apod.). Nebyl-li zaměstnanec převeden na jinou práci, náleží mu náhrada mzdy ve výši nejméně 80% průměrného výdělku.
  • Přerušení práce dle § 207 písm. b) zákoníku práce
    Zaměstnanec nemůže konat práci v důsledku přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí. Nebyl-li zaměstnanec převeden na jinou práci, náleží mu náhrada mzdy ve výši nejméně 60% průměrného výdělku.
  • Jiné překážky v práci dle § 208 zákoníku práce
    Zaměstnanec nemůže konat práci v důsledku jiných, než výše uvedených překážek na straně zaměstnavatele. Zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 100% průměrného výdělku.
  • Tzv. částečná nezaměstnanost dle § 209 zákoníku práce
    Zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. Zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 100% průměrného výdělku. Nicméně dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací, případně vnitřní předpis zaměstnavatele, nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může výši poskytované náhrady mzdy stanovit v jiné výši, nejméně však ve výši 60% průměrného výdělku.

Současnou epidemii koronaviru SARS-CoV-2 není snadné jednoznačně podřadit pod některý z uvedených druhů překážek v práci. Důvody vzniku překážek v práci totiž spočívají z části v samotné epidemii jako přírodním fenoménu, z části v administrativních opatřeních přijatých vládou proti šíření této epidemie.

Řazení epidemie mezi provozní příčiny ve smyslu § 207 písm. a) zákoníku práce lze asi vyloučit. Ovšem možnost považovat epidemii za živelní událost a tedy za překážku § 207 písm. b) zákoníku práce již tak zcela vyloučena není. Zákoník práce, ani žádný jiný zákon, pojem živelní událost nedefinuje. Tradičně je živelní událost chápána jako působení přírodních živlů1Například Encyklopedický slovník pojmů z oblasti pojišťovnictví (2013) publikovaný Českou asociací pojišťoven, k dispozici >>> zde, řadí mezi živelní události například zemětřesení, tsunami, pokles půdy, výbuch sopky, vichřici, povodeň, krupobití, přímý úder blesku, mráz, pád lavin apod.; otázkou je, zda lze epidemii mezi tyto živly zahrnout. Některé definice tohoto pojmu by to nevylučovaly2Například Slovník spisovného jazyka českého publikovaný Ústavem pro jazyk český ČSAV, k dispozici zde, definuje živel (v tomto významu) jako prudký, neovladatelný přírodní jev, přírodní sílu, zprav. zhoubnou, ničivou.. Zaměstnavatelům by se při takovém výkladu otevřela možnost vyplácet zaměstnancům jen 60% průměrného výdělku.

I pokud bychom odmítli řazení epidemie mezi živelní události jako příliš odvážné, zůstává dilema, zda současnou situaci považovat za jinou překážku v práci dle § 208 zákoníku práce nebo za částečnou nezaměstnanost dle § 209 zákoníku práce.

Vzhledem k mimořádnosti situace žádná judikatura či rozhodovací praxe, o kterou by bylo možné se opřít, neexistuje. Určité vodítko dává pouze sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí zveřejněné dne 14. 3. 20203K dispozici >>> zde.. Ministerstvo práce a sociálních věcí vyslovuje názor, že dojde-li k uzavření pracoviště nebo omezení jeho provozu na určitý čas ve vazbě na usnesení vlády ze dne 12. března 2020 č. 199 o přijetí krizového opatření, jedná se o tzv. jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zákoníku práce, po dobu jejíhož trvání zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 100% průměrného výdělku. Jakkoli jde o stanovisko vyslovené ústředním orgánem státní správy, nejedná se však o stanovisko právně závazné.

Z výše uvedeného shrnutí je zřejmé, že jednoznačné doporučení zaměstnavateli, jak postupovat v současné situaci v případě vzniku překážky v práci jeho straně, zejména tedy jak velkou část průměrného výdělku má zaměstnancům vyplácet, dát nelze.

Varianta vyplácení 100% průměrného výdělku je samozřejmě nejbezpečnější, nicméně pro řadu zaměstnavatelů nemusí být v současné situaci ekonomicky únosná. Řada zaměstnavatelů by tak uvítala možnost postupovat podle pravidel pro částečnou nezaměstnanost dle § 209 zákoníku práce, a to zejména ti, kteří dohodli s odborovou organizací, případně stanovili vnitřním předpisem, nepůsobí-li u nich odborová organizace, výši poskytované náhrady mzdy v částce nižší než 100% průměrného výdělku. Tito zaměstnavatelé by svým zaměstnancům mohli vyplácet teoreticky jen 60% průměrného výdělku. Větší krácení náhrady mzdy zákoník práce nepřipouští.

Postup podle pravidel pro částečnou nezaměstnanost dle § 209 zákoníku práce dle mého názoru není předem vyloučen. I pro tuto variantu lze předložit argumenty.

V případě, kdy jedna skupina zaměstnanců je v povinné karanténě a pobírá náhradu mzdy ve výši 60% průměrného výdělku4Náhrady mzdy náleží zaměstnanci za období prvních 14 kalendářních dnů trvání nařízené karantény. Následně, trvá-li nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní, přísluší zaměstnanci za jednotlivé kalendářní dny dávka nemocenského pojištění, nejeví se jako nespravedlivé to, aby stejným způsobem byla krácena i náhrada mzdy zaměstnancům, kteří nepracují sice formálně z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele, ve skutečnosti ovšem ze stejné vnější příčiny, pro kterou byla první skupině zaměstnanců nařízena karanténa.

V závěru je však nutné zdůraznit, že pokud se zaměstnavatel rozhodne postupovat podle pravidel pro částečnou nezaměstnanost dle § 209 zákoníku práce a vyplácet zaměstnancům náhradu mzdy nižší než 100% průměrného výdělku, musí tak činit s vědomím rizika, že budoucí rozhodovací praxe orgánů veřejné moci, v konečné instanci pak soudů, tento postup označí za nesprávný.

Napište nám vzkaz