ZDROJ: REŽŇÁKOVÁ, M. a KOPŘIVA, J. Vybrané aspekty znaleckého zkoumání a kvantifikace majetkové újmy na hodnotě obchodního závodu v důsledku opatření vydaných v souvislosti s pandemií Covid-19 In: Obchodněprávní revue 2/2020, s. 93 dostupné z: beck-online.cz

Vybrané aspekty znaleckého zkoumání a kvantifikace majetkové újmy na hodnotě obchodního závodu v důsledku opatření vydaných v souvislosti s pandemií Covid-19

V souvislosti s pandemií COVID-19 aktuálně probíhají diskuse o odškodnění za majetkovou újmu, která byla podnikatelům způsobena v důsledku přijetí vládních opatření omezujících či přímo znemožňujících provoz obchodních závodů (uzavření provozoven, omezení volného pohybu osob). Tento článek přispívá do této diskuse a poukazuje na vybrané (ne-)překonatelné obtíže, které budou muset znalci řešit v rámci kvantifikace majetkové újmy vzniknuvší v příčinné souvislosti s těmito opatřeními ve formě přímé škody a/nebo ušlého zisku, resp. snížení hodnoty obchodního závodu.

I. Úvod

Problematika náhrady škod vznikajících v důsledku znemožnění či omezení provozu podniků (obchodních závodů) je v období aktuálních krizových opatření v souvislosti s COVID-19 často skloňovaným tématem, a to především v právních textech.1Viz například Melzer, F. Covid-19: Poskytování náhrad za újmy vyvolané krizovými opatřeními v průběhu korovanirové pandemie. Bulletin advokacie, 2020, č. 4; Tomaier, J., Vích, V. Chce se naše vláda vyhnout hrazení náhrady škody v důsledku krizových opatření nařizovaných během nouzového stavu? ePravo.cz, 26. 3. 2020; Brandejský, T. Náhrada škody způsobené mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví určenými k řešení epidemie COVID-19. ePravo.cz, 2. 4. 2020.

Škodou se rozumí újma na jmění (§ 2894 ObčZ). Újma na jmění je újmou majetkovou – tedy újmou vznikající v majetkové sféře poškozeného, která je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. v penězích. Vedle toho může rovněž nastat újma nemajetková či nehmotná, která však není předmětem tohoto textu. K náhradě škody má dojít uvedením do předešlého stavu anebo úhradou v penězích (§ 2951 ObčZ). Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo – tzv. ušlý zisk (§ 2952 ObčZ). Účelem náhrady škody je vyrovnání rozdílu mezi stavem, který nastal v důsledku existence skutečnosti vyvolávající škodu, a stavem, který by tu byl, pokud by k této škodní události nedošlo.2Viz mimo jiné Petrov, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019; Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI․ Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014.

V rámci tohoto článku se z pohledu ekonomického znalectví zabýváme tématem náhrady majetkové újmy na hodnotě obchodního závodu coby tzv. objektu vyčíslení majetkové újmy.3Vedle obchodního závodu může být objekt vyčíslení majetkové újmy v souvislosti s vládními opatřeními cílícími proti koronavirové pandemii vymezen v rámci zadání znaleckého úkolu i jinak, např. jako jednotlivá aktiva (vyčíslení ztráty hodnoty zásob či jiných majetkových položek, vyčíslení ztráty hodnoty značky, goodwillu aj.), samostatné posouzení vzniku určitých nákladů, vznik dluhů atd. Příspěvek kromě systematizace obecného postupu znalce při vyčíslování výše újmy4Viz mimo jiné Krabec, T., Čižinská, R. Ušlý zisk u výrobních závodů. Oceňování, 2016, č. 4; Krabec, T., Čižinská, R. The economic interpretation of the concept of profit loss: the case of the Czech Republic. In Finance and the Performance of Firms in Science, Education, and Practice. Proceedings of the 8th International Scientific Conference. 1. vyd. Zlín: Tomas Bata University in Zlín, Faculty of Management and Economics, 2017, s. 406–413. otevírá prvotní otázky, s nimiž se budou muset ekonomičtí znalci vypořádat v rámci vyčíslování škod vzniklých v důsledku vládních opatření cílících proti koronavirové pandemii. Předesíláme, že nejen z právního hlediska, ale i z hlediska ekonomického znalectví, které je primárně předmětem tohoto článku, se jedná o mimořádně složitou problematiku, kdy jednoznačné odpovědi na řadu otázek nebude vůbec snadné najít. Proto při zpracování znaleckých posudků, na základě nichž bude majetková újma vzniknuvší v důsledku vládních opatření proti koronavirové pandemii poškozenými subjekty případně nárokována, bude zapotřebí klást velký důraz nejenom na kvalitu a řádnost provedení takových znaleckých posudků, ale samozřejmě i na to, aby byl již samotný znalecký úkol znalci zadán co nejjednoznačněji.

V rámci formulace znaleckého úkolu bude předně nutno znalci ze strany objednatele znaleckého posudku konkrétně zadat, co má být předmětem posouzení. Znalecké zkoumání se tak může omezit na vyčíslení skutečné škody, ušlého zisku či případně obou těchto forem zároveň, neboť existence jedné formy majetkové újmy není podmínkou vzniku a ani uplatnění druhé formy5Petrov, J. a kol., op. cit. sub 2.. Jak samotné zadání znaleckého úkolu, tak i samotný znalecký posudek by měly být zcela konkrétní v definici vyčíslované formy majetkové újmy. Z textu znaleckého posudku by pak mělo být patrné, která forma újmy byla znalcem vyčíslena, na základě jakého konkrétního postupu se tak stalo, a na základě jakých konkrétních předpokladů k dané výši újmy ve formě škody či ušlého zisku znalec dospěl. Klíčové bude také období, ke kterému se má vyčíslení újmy vztahovat. V návaznosti na to vyplyne i rozsah informačních vstupů, které bude pro účely vyčíslení možno, resp. nutno, vzít v potaz.

Dále se bude nutno rovněž zabývat významem subjektu, z jehož hlediska má být znalecky vypočtená výše majetkové újmy interpretovatelná.6Viz Krabec, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. Praha: Grada Publishing, 2009, 261 s. V kontextu účelu, za nímž je znalecký posudek vyčíslující újmu zpracováván, je dále rovněž zapotřebí, aby byly vyřešeny právní otázky, zejména prokázání příčinné souvislosti mezi příčinou vzniku škodní události a jejími ekonomickými dopady. V následujícím textu jsou prezentovány prvotní úvahy a identifikovány zásadní otázky týkající se klíčových parametrů zadání a řešení znaleckých úkolů v této oblasti.

II. Specifikace zadání znaleckého úkolu

Jak bylo výše uvedeno, skutečná škoda i ušlý zisk představují majetkovou újmu (škodu) neboli újmu na jmění. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů (§ 495 ObčZ). Újma na jmění se tedy může projevit jako pokles majetku (úbytek, zmenšení aktiv) a/nebo jako přírůstek závazků (přírůstek, rozmnožení pasiv). Jedná-li se o organizovaný soubor jmění, který vytvořil podnikatel a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti, má toto jmění podobu (obchodního) závodu podnikatele. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu (§ 502 ObčZ). Je-li znemožněn či omezen provoz obchodního závodu, jeho ekonomické výsledky tím mohou být negativně ovlivněny a podnikatel, v jehož majetku se takový obchodní závod nachází, je ve své majetkové sféře, tedy ve svém bohatství poškozen. Dochází zde ke snížení jmění poškozené osoby (subjektu vyčíslení majetkové újmy), a to ve formě snížení (či nenastalého zvýšení) hodnoty jejího závodu (objektu vyčíslení majetkové újmy) coby věci hromadné (§ 501 ObčZ).

Z hlediska objektu vyčíslení lze majetkovou újmu ekonomicky zkoumat 1. na úrovni obchodního závodu fyzické osoby či obchodního závodu obchodní společnosti anebo 2. na úrovni podílu v obchodní společnosti provozující daný obchodní závod. Společně s výběrem objektu vyčíslení majetkové újmy je nutno přesně určit subjekt, z jehož hlediska je majetková újma na objektu vyčíslení stanovována (tj. fyzická osoba, obchodní společnost či majitel podílu v takové obchodní společnosti). Objekt i subjekt vyčíslení majetkové újmy je nutno ve znaleckém posudku, resp. již v rámci definice znaleckého úkolu, přesně specifikovat. Předejde se tak problémům spočívajícím v nepřípustném použití daného znaleckého posudku pro jiný subjekt, resp. objekt, než pro který byl vypracován. Nelze totiž bez dalšího připustit, aby například znalecký posudek vyčíslující újmu na úrovni obchodního závodu z pohledu společnosti, která tento obchodní závod provozuje, byl automaticky využitelný pro potřeby společníka takové obchodní společnosti, který by chtěl uplatňovat náhradu újmy spočívající v poklesu hodnoty jeho podílu, a to i když je příčina vzniku újmy identická.7Nic však nebrání tomu, aby jeden znalecký posudek byl využit jako podklad pro zpracování druhého znaleckého posudku a naopak. Je zřejmé, že výše újmy na úrovni snížení hodnoty závodu nemusí být a zpravidla ani nebude shodná s výší újmy na úrovni akcionáře či společníka, kterou by tento případně utrpěl ve formě tzv. reflexní škody. Jinými slovy, jedná se o dva samostatné znalecké úkoly a znalec by v takovém případě měl důsledně rozlišovat, kdy stanovuje výši majetkové újmy na úrovni závodu z pohledu obchodní společnosti, která jej provozuje, a kdy stanovuje výši majetkové újmy na úrovni podílu v této obchodní společnosti z pohledu vlastníka tohoto podílu (společníka, akcionář). Tato problematika však již dalece přesahuje zaměření tohoto článku.

Podstatné je rovněž vymezení znaleckého (analytického) úkolu z hlediska perspektivy času. Z hlediska práva je totiž velmi zásadní okamžik vzniku škody, a to zejména s ohledem na ustanovení § 36 odst. 5 krizového zákona, který pro uplatnění nároku na náhradu škody stanoví jednak subjektivní lhůtu, která činí 6 měsíců a počíná běžet od doby, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, jednak objektivní lhůtu 5 let, která běží od vzniku škody. V tomto ohledu bude zajímavé sledovat, jak se vyvine diskuse o určení okamžiku vzniku škody (újmy) vyvolané vládními opatřeními proti koronavirové pandemii, neboť příslušná majetková újma na hodnotě obchodního závodu může a zpravidla i bude vznikat, resp. se projevovat, i po ukončení platnosti těchto opatření omezujících či znemožňujících provoz obchodního závodu.

Určení okamžiku vzniku škody (újmy) bude mít zásadní význam rovněž pro vymezení znaleckého úkolu a specifikaci rozhodného data, resp. rozhodného období pro vyčíslení majetkové újmy na hodnotě obchodního závodu. V tomto kontextu je nutno upozornit na rozdíl mezi 1. rozhodným datem vyčíslení majetkové újmy zadaným znalci a 2. datem vypracování znaleckého posudku. Toto rozlišení je důležité z hlediska dostupnosti a využitelnosti podkladů, které budou znalci v době zpracování znaleckého posudku k dispozici, a předpokladů, které bude znalec muset učinit bez znalosti skutečného vývoje vycházeje z předpokladů o vývoji ekonomiky daného závodu v budoucnu. Každopádně rozhodné datum vyčíslení majetkové újmy by z logiky věci vždy mělo předcházet datu vypracování znaleckého posudku.

Z ekonomického hlediska lze ke kvantifikaci újmy přistoupit:

  1. jak z pohledu ex post (tj. majetkovou újmu vyhodnotit za období do data ukončení platnosti vládního opatření omezujícího či znemožňujícího provoz obchodního závodu, je-li toto datum zároveň v rámci znaleckého úkolu určeno jako rozhodné datum vyčíslení majetkové újmy, resp. do jakéhokoliv pozdějšího data, ke kterému se újma projevila, předchází-li takové pozdější datum datu zpracování znaleckého posudku),
  2. tak z pohledu ex ante (tj. majetkovou újmu vyhodnotit i za určité období, které následuje po datu ukončení platnosti vládního opatření omezujícího či znemožňujícího provoz obchodního závodu, resp. jakémukoliv pozdějšímu datu, s tím, že i v tomto období vzniká příslušná újma na hodnotě obchodního závodu a konec tohoto období je určen v rámci znaleckého úkolu stanovením rozhodného data vyčíslení majetkové újmy či po jakémkoliv jiném pozdějším rozhodném datu).

Systematizace nároků ve vazbě na ex post, resp. ex ante pohled již přesahuje zaměření tohoto článku, neboť se jedná již o ryze právní problematiku. Obecně lze jen konstatovat, že pohled ex post bude umožňovat doložit, že se škoda již projevila (aby jí vůbec bylo možno nárokovat). Z ekonomického hlediska však pro kvantifikaci újmy není zásadní pouze okamžitý, momentální dopad škodní události (například uvadnutí květin na skladě či expirace naskladněných potravin), ale také vývoj v delším časovém horizontu (přesahujícím konec škodní události, resp. konec škodního období). Nelze přitom říci, že to, co nastane (či nenastane) v tomto delším časovém horizontu po skončení škodního období je vždy nutně tou kategorií újmy, kterou označujeme jako ušlý zisk. Budoucí negativní důsledky škodní události totiž negativně ovlivňují i současnou majetkovou situaci. Hodnotu jakéhokoliv aktiva (majetku) totiž můžeme vnímat na úrovni současné hodnoty užitků, které z tohoto aktiva v budoucnu poplynou jeho provozovateli. Budoucí užitky lze z ekonomického hlediska měřit na úrovni peněžních toků (rozdílu mezi příjmy a výdaji) či výsledků hospodaření (rozdílu mezi výnosy a náklady). Z hlediska ekonomického vnímání současné hodnoty majetku jsou přitom zásadní zejména peněžní toky, tedy rozdíl mezi peněžními příjmy a výdaji souvisejícími s využíváním daného aktiva při provozu obchodního závodu. Peněžní příjmy představují skutečný příliv peněžních prostředků (tedy přírůstek aktiv) a peněžní výdaje pak představují skutečný odliv peněžních prostředků (tedy pokles aktiv). Tomu odpovídá i obvyklé znalecké pojetí při vyčíslování ušlého zisku8Hamplová uvádí k problematice kvantifikace ušlého zisku, že „v legislativách různých zemí i v prostředí mezinárodních soudů je běžně používán pojem ‚ušlé zisky‘ jako důsledek protiprávního jednání narušujícího ekonomickou činnost určitého subjektu. Z praxe vyčíslování těchto ‚ušlých zisků‘ oceňovateli a znalci, případně ze způsobu nahrazování těchto zisků, které se uskutečňuje v penězích, však vyplývá, že jsou vyčíslovány na úrovni skutečných peněžních toků“. Hamplová, B. Diskontní míra při vyčíslování ekonomických škod. Oceňování, 2016, č. 2., kdy nerealizované peněžní toky představují rozdíl mezi peněžními toky, které by nastaly za běžného chodu věcí a peněžními toky, které nastaly pod vlivem škodné události – tedy přesněji řečeno v příčinné souvislosti s ní.

Uvedená situace nastává v případě, kdy se újma projevila v podobě snížené prodejní ceny při prodeji obchodního závodu. Tato cena vychází z hodnoty předmětného obchodního závodu, která je vyjádřena současnou hodnotou očekávaných užitků, které provozovatel závodu do budoucna očekává a které byly negativně ovlivněny v důsledku škodní události. Společnosti provozující tento závod tak vznikla škoda vyjádřená jako rozdíl mezi cenou závodu sjednanou bez vlivu škodní události, resp. před škodní událostí a projevením jejích dopadů, a cenou závodu sníženou v důsledku škodní události a jejích dopadů. Tento typ újmy lze zřejmě kvalifikovat jako skutečnou škodu (viz k důvodům níže), kdy k projevu škody v podobě nižší prodejní ceny závodu došlo v důsledku skutečností nastalých v budoucnu (viz pohled ex ante výše, negativní důsledky škodní události očekávané v budoucnu se projevují již v současnosti).

V tomto ohledu hraje roli především volba rozhodného data, ke kterému se vyčíslení újmy ve smyslu současné hodnoty ušlých zisků má vztahovat. Bez významu rovněž není posouzení, zdali v době zpracování znaleckého posudku nadále k poškozování hodnoty závodu škůdcem dochází, či zdali již bylo škodní jednání škůdce ukončeno, a dále posouzení, zda po ukončení škodního jednání nedojde k samovolné náhradě újmy či alespoň její části (a v jakém časovém horizontu se tak případně stane). Pokud například v důsledku znemožnění provozu obchodního závodu nemohly být realizovány dodávky určitého výrobku z důvodu přijetí vládních opatření, neznamená to automaticky, že by k realizaci těchto dodávek nemohlo dojít s časovým odstupem – určitá část poptávky nevymizí, ale pouze se posune v čase do ekonomicky příznivějšího období. V některých odvětvích platí, že zákazník si původně poptávaný výrobek tak jako tak koupí, pouze o něco později (například některé segmenty dodávek stavebního materiálu, který se v mezičase nezkazí a může být dodán později; tím však nemá být řečeno, že v důsledku vládních opatření k žádné újmě nedošlo, protože ke snížení jmění poškozeného subjektu může dojít např. v důsledku vzniku dodatečných nákladů v souvislosti se skladováním a financováním zásob tohoto materiálu). V jiných odvětvích však v dané době neuspokojená poptávka již nikdy nahrazena být nemůže a nebude (například nemůže-li zákaznice po dobu tří měsíců navštívit kadeřnictví, její poptávku po využití kadeřnických služeb to v budoucnu pravděpodobně nezvýší).

Je nutno si uvědomit, že koronavirová pandemie by měla sama o sobě značné dopady do ekonomiky, a to jak do celého národního hospodářství, tak i na úrovni jednotlivých závodů. Míru postižení z titulu dopadu pandemie a část příslušející vlivu vládních opatření je tak nutno vždy posuzovat výhradně na individualizované bázi. Odfiltrovat specifický dopad vládních opatření tak bude složité a v určitých případech možno i zcela nemožné prokazatelně určit. Z pohledu samotné techniky kvantifikace majetkové újmy vzniká, kromě prokázání dostatečné jistoty peněžních toků za hypotetického bezeškodního průběhu, největší problém v oblasti stanovení předpokladů definujících bezeškodní průběh a jejich průkaznosti. V případě vládních opatření přijatých v souvislosti s koronavirovou pandemií lze nárokovat skutečnou škodu a zisk, který poškozenému subjektu ušel specificky v důsledku těchto krizových opatření nařízených za trvání krizového stavu zamezujících volnému pohybu osob a vedoucím k uzavření provozoven. Samostatná otázka prokázání příčinné souvislosti mezi vznikem újmy a přijatými vládními opatřeními je značně složitá. Byť se jedná primárně o otázku právní, bude mít vliv na postup znalce posuzujícího scénáře možného vývoje.

Pokud si znalec počítající výši ušlého zisku položí otázku, jaký by byl „běžný stav věcí“, čili jak by prokazatelně vypadaly výnosy a náklady analyzovaných závodů podnikajících v ekonomice zasažené pandemií, nebude mít k dispozici mnoho podkladů a údajů, o které by mohl svoji analýzu seriózně opřít a učinit tak znalecký posudek opakovatelným. Lze očekávat, že se brzy objeví více či méně odborné ekonomické studie, jejichž předmětem bude právě modelace dopadů pandemie na českou ekonomiku, případně dokonce na jednotlivá odvětví. Dopad pandemie jako takové i specifický vliv vládních opatření budou odlišné podle 1. odvětví, v němž daný subjekt působí, 2. provozního a podnikatelského modelu daného subjektu, tedy způsobu, jakým na daném trhu subjekt podniká a 3. způsobů, možností a včasnosti adaptace na nastalou situaci. Tato specifika bude muset znalec zkoumající individuální újmu zohlednit. Zde je na místě přinejmenším opatrnost, jelikož již v době psaní tohoto článku (tedy na samém začátku celé diskuse) již jsou k dispozici první empirické studie měřící makroekonomické dopady pandemie koronaviru.9Scherbina, A. D. Determining the Optimal Duration of the COVID-19 Suppression Policy: A Cost-Benefit Analysis (March 24, 2020). https://ssrn.com/abstract=3562053 or http://dx.doi. org/10.2139/ssrn.3562053. Odkazovaná studie zkoumá makroekonomické dopady na ekonomiku USA a modeluje dopady různého postupu a razance přijatých vládních opatření. Dospívá k závěru, že bez přijetí jakýchkoliv vládních opatření za účelem zpomalení šíření koronavirové pandemie by byly ekonomické ztráty dokonce nejvyšší ve srovnání s různou kombinací dočasných restriktivních opatření: jinými slovy z pohledu celkového dlouhodobého ekonomického dopadu pandemie zabránila omezující vládní opatření ještě většímu potenciálnímu propadu národního hospodářství USA.

S ohledem na shora uvedené obtíže lze tedy znalcům jen důrazně doporučit, aby v rámci odborné znalecké péče ve svých znaleckých posudcích vyčíslujících majetkové újmy v podobě ušlého zisku důsledně uváděli důvody, které vedou k omezení vypovídací schopnosti učiněných závěrů a jejich spolehlivosti. Takový postup odpovídá nejen znalecké nejlepší praxi, ale od 1. 1. 2021 bude dokonce vyplývat tato povinnost znalcům přímo ze zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, který v § 28 odst. 5 uvádí, že „pokud podklady nebo metoda neumožňují znalci vyslovit jednoznačný závěr, uvede znalec skutečnosti snižující přesnost závěru“.

III. Ekonomická podstata a metodologie vyčíslení majetkové újmy

Nejprve se zabývejme obecně postupem kvantifikace majetkové újmy z pohledu obchodní společnosti, v jejímž majetku se nachází poškozený obchodní závod. Ekonomickým důvodem vzniku škody je zmenšení (resp. nezvětšení) jmění dané obchodní společnosti. Škoda může mít formu skutečné škody – tj. pokles hodnoty aktiv, růst dluhů anebo vznik nákladů. Škoda může být dále formu ušlého zisku – tj. nezvětšení hodnoty aktiv, nesnížení dluhů a nebo nesnížení nákladů. Z hlediska kategorizace újmy a specifikace účelu a objektu vyčíslení je nutno konstatovat, že rozdíl mezi škodou a ušlým ziskem se v ekonomické realitě mnohdy stírá – jejich dopad do majetkové sféry poškozeného je totiž v zásadě totožný. V žádném případě zde není rozlišujícím kritériem čas (tj. minulost a budoucnost měřeno optikou rozhodného data), neboť i některé budoucí výsledky realizované (či naopak nerealizované) obchodním závodem totiž mohou aktuální (současnou) majetkovou situaci (jmění) daného subjektu ovlivňovat. Proto by si znalci měli především ohlídat zamezení vzniku duplicit a zajistit jednoznačnou intepretaci výsledků tak, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní důsledky škodní události jsou v rámci zjištěných výsledků považovány za škodu a jaké za ušlý zisk.

Klíčovými ekonomickými pojmy pro kvantifikaci majetkové újmy jsou aktiva, dluhy a náklady. Znalec ekonomicky hodnotí tyto kategorie jak samostatně, tak i ve svém souhrnu. Vybranými metodologickými aspekty takového hodnocení ve vztahu k vyčíslení majetkové újmy na hodnotě jmění (obchodního závodu) se budeme tedy zabývat podrobněji.

Obrázek 1: Hodnota majetku obchodního závodu hypotetické Obchodní společnosti, s.r.o. optikou výnosového přístupu k ocenění

Obrázek 2: Ušlý zisk z pohledu hypotetické Obchodní společnosti, s.r.o. v jejímž majetku se nachází obchodní závod10Srov. Krabec, T., Čižinská, R., op. cit. sub 4 (2016).

1.Zmenšení či nezvětšení aktiv jako důvod vzniku majetkové újmy

Aktiva představují majetek (bohatství) daného subjektu a zvyšují hodnotu jeho jmění. Skutečná škoda nastává, pokud se aktiva zmenšila. Ušlý zisk naopak vzniká, pokud by se aktiva za bezeškodního průběhu bývala byla zvětšila, ale díky škodní události k tomuto zvětšení nedošlo.

Jedinou cestou ke kvantifikaci hodnoty všech aktiv obchodního závodu včetně goodwillu je výnosový přístup k ocenění, které na obchodní závod nahlíží jako na funkční celek, jehož hodnota je dána schopností přinášet v budoucnu finanční užitky věřitelům a vlastníkům (viz obrázek 1). Hodnota některých aktiv se totiž projevuje teprve až na úrovni hodnoty podniku jako celku. Jedná se například o značku, know-how a další identifikovatelná i neidentifikovatelná nehmotná aktiva (obecně označovaná jako goodwill). Skutečnost, že obchodní závod je organizovaným souborem jmění z ekonomického hlediska znamená, že tato entita není „hromada věcí“, ale věc hromadná – jak uvádí také § 501 ObčZ: „Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc.“ Z hlediska vyčíslení hodnoty majetku a jeho případného poklesu je toto zcela zásadní skutečnost. Pokud totiž „hromada věcí“ není totéž jako věc hromadná, tak můžeme rovněž říci, že změříme-li hodnotu „hromady věcí“ (tedy hodnotu jednotlivých aktiv), můžeme dospět k jinému výsledku, než pokud změříme hodnotu věci hromadné – tedy hodnotu všech majetkových položek daného obchodního závodu působících současně, organizovaně a pod jednotným řízením a generujících z tohoto působení úspory z rozsahu a synergické efekty. Je-li hodnota obchodního závodu jako funkčního celku vyšší, než realizační (správně řečeno likvidační) hodnota jeho jednotlivých aktiv, vzniká goodwill jakožto specifické nehmotné aktivum. Pokud bychom za aktiva daného obchodního závodu považovali jen položky rozvahově vykazované (viz k rozdílům mezi českými a mezinárodními finančními výkazy IAS/IFRS níže), pak by bylo hodnotu goodwillu možno do určité míry přiřadit také konkrétním účetně nevykazovaným identifikovatelným aktivům, jako je značka, know-how či databáze zákazníků. K tomu by však docházet nemělo. Znalec by měl všechna identifikovatelná aktiva specifikovat a ohodnotit a goodwill vymezit výhradně na úrovni reziduální hodnoty, která ztělesňuje dobré jméno, dobrou pověst, dobré vnímání obchodního závodu jeho zákazníky a dalšími stakeholdery. Existence goodwillu je pro provozování obchodního závodu zásadní a jeho poškození se v podnikohospodářské rovině bezesporu projevuje.

Má-li být úkolem znalce provést kvantifikaci nenastalého přírůstku majetku obchodní společnosti, v jejímž majetku se nachází poškozený závod, odpovídá újma současné hodnotě výše definovaných volných peněžních toků pro vlastníky (FCFE), které v důsledku škodní události nebyly realizovány (viz následující obrázek 2).

Skutečnost, že peněžní toky mají být vyčísleny v současné hodnotě znamená, že pro hodnotu majetku k určitému datu není zásadní pouze samotná nominální výše z něj plynoucího peněžního toku, ale samozřejmě také časový horizont jeho realizace (načasování) a riziko s ním spojené. Představme si například aktivum, které svému vlastníkovi za celou dobu své pětileté ekonomické životnosti vygeneruje dva peněžní toky, a to příjem ve výši 2 000 000 Kč na konci druhého roku životnosti a 3 000 000 Kč na konci pátého roku životnosti. S ohledem na náklady financování daného aktiva (tj. náklady investovaného kapitálu) a riziko spojené s očekávanými peněžními toky, je požadován minimální roční výnos investovaného kapitálu ve výši 10 % p.a. Současná hodnota uvedeného aktiva činí 3 515 656,5 Kč a je vypočtena následujícím způsobem: 2 000 000/(1+10%) + 3 000 000/(1+10%) = 3 515 656,5 Kč. Čím vyšší je riziko spojené s generovanými peněžními toky a čím delší je časový odstup jejich realizace od data ocenění daného aktiva, tím menší je současná hodnota tohoto aktiva. Sazba použitá pro přepočet budoucích peněžních toků na jejich současnou hodnotu (v tomto případě 10 %) je označována jako diskontní sazba.

Při volbě diskontní sazby pro účely komparace současné hodnoty budoucích užitků za bezvadného stavu věcí a současné hodnoty peněžních toků realizovaných za stavu ovlivněného škodní událostí je nutno zohlednit charakter škodní události a její následky, fázi, v níž se nachází spor mezi poškozeným vlastníkem podnikatelského projektu a škůdcem a také skutečnost, zda následky škodní události nadále probíhají či nikoliv. Problematika diskontní míry již přesahuje zaměření tohoto článku11V podrobnostech viz mimo jiné Hamplová, B. op. cit. sub 8..

2. Zvýšení nákladů a dluhů jako důvod vzniku majetkové újmy

Náklady a dluhy v konečném důsledku (tj. dříve či později) hodnotu jmění daného subjektu naopak snižují. Skutečná škoda nastává, pokud se dluhy a náklady zvýšily. Ušlý zisk naopak vzniká, pokud by se náklady a dluhy za bezeškodního průběhu bývaly byly snížily, ale díky škodní události k tomuto snížení nedošlo.

Náklady představují snížení ekonomického prospěchu, jež má za následek snížení výše aktiv (v důsledku opotřebení dlouhodobého majetku, spotřeby zásob či úbytku hotovosti) nebo zvýšení závazků. Závazky budou následně uhrazeny, čímž dojde k jejich poklesu, který se souběžně projeví poklesem aktiv, tedy vydáním peněžních prostředků. Náklady tedy zobrazují výši peněžních prostředků nebo jiných aktiv, jež budou, resp. byly vydány, použity či spotřebovány v důsledku činnosti závodu, jakož i zvýšení dluhů touto činností vyvolané.12Viz mimo jiné Strouhal, J., Pilařová, I., Kuchařová, I., Bulla, I., Brychta, I., Krupová, T., Pšenková, Y. Meritum Účetnictví podnikatelů 2018. 15. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, 544 s. Z hlediska vzniku majetkové újmy proto nezáleží na tom, kdy jsou náklady reálně uhrazeny – samotný přírůstek závazků (dluhů) představuje újmu na jmění.

Zásadní otázkou je, které náklady lze považovat za započitatelné pro účely kvantifikace újmy. Z ekonomického hlediska je obecně možno konstatovat, že náklady vznikají v souvislosti s realizací produkce (prodej výrobků, služeb či zboží). Část nákladů se v důsledku růstu objemu produkce zvyšuje (tzv. variabilní náklady, například v podobě spotřeby přímého materiálu) a část nákladů zůstává se změnou objemu produkce konstantní (tzv. fixní náklady, například v podobě odpisů dlouhodobého majetku, nájemného či určité části nákladů na zaměstnance). Pokud tedy v důsledku nějaké škodní události nebude produkce realizována vůbec, náklady vzniknou pouze ve své fixní části či případně vzniknou náklady dodatečné, které by jinak vůbec vynaloženy nebyly. Variabilitu nákladů lze posuzovat rovněž v kontextu času – i některé fixní náklady je totiž možno v určitém časovém horizontu eliminovat. Například pokud provozovatel stánkového prodeje květin a sazenic hradí měsíční nájemné prodejních ploch na třech místech ve městě, na kterých si každý víkend postaví tři prodejní stánky, a může smlouvu okamžitě vypovědět, pak je nájemné jako fixní náklad ve vztahu k objemu produkce velmi rychle eliminovatelné, tedy variabilní z pohledu času, a proto neuplatnitelné jako újma, kterou by měl případný škůdce znemožňující osobní prodej kompenzovat. Komplikovanější situace pak nastane například v oblasti osobních nákladů – prodávající květin má dva zaměstnance, kteří zajišťují květinové vazby a obstarávají dopravu květin a sazenic i jejich prodej ve dvou prodejních stáncích. V případě znemožnění osobního prodeje stojí provozovatel stánkového prodeje před rozhodnutím, zda zaměstnance propustit či je dále zaměstnávat a hradit mzdu či její poměrnou část i bez možnosti realizace prodeje. Je možno říci, že část osobních nákladů je eliminovatelná a neeliminovatelné je pouze odstupné či poměrná část mzdy (včetně odvodů pojistného). Je však možno celou situaci hodnotit pouze optikou aktuálního dopadu do nákladů? Co když je propuštění zaměstnanců sice levnější variantou, ale do budoucna to provozovateli přinese značné provozní obtíže a neúměrné dodatečné náklady (hledání nových zaměstnanců, zaškolení, rekvalifikace atp.)? Pro účely kvantifikace majetkové újmy by v každém případě měly být rozhodující pouze takové fixní náklady, které nejsou v relevantním časovém horizontu objektivně eliminovatelné. Znalec by měl před vyčíslením újmy zhodnotit, jaké měl provozovatel poškozeného obchodního závodu možnosti adaptace na danou škodní událost a jak rychle a adekvátně tyto možnosti využil.

IV. Další dílčí aspekty, které by měl znalec zvažovat a hodnotit

Měření výše případného zmenšení (či nenastalého zvětšení) aktiv (majetku) naráží na významné ekonomické problémy související jednak se samotným vymezením aktiv (majetku) sloužících k provozu obchodního závodu, s jejich identifikací a návazně na to i s vyčíslením jejich hodnoty v účetnictví. Pro objektivní a komplexní vyčíslení majetkové újmy mohou být důležité následující aspekty, které by měl ekonomický znalec zvážit:

Ověření skutečnosti, že jsou v účetnictví evidovány všechny majetkové položky obchodního závodu. V ČR budou zpravidla k dispozici účetní výkazy sestavené dle Českých účetních standardů, případně i výkazy sestavené v souladu s Mezinárodními účetními standardy IAS/IFRS. Z ekonomického hlediska, a tedy i z hlediska kvantifikace škody je vhodné k aktivům přistupovat tak, jak je definují mezinárodní účetní standardy IAS/IFRS. Dle IAS/IFRS lze vykázat aktivum tehdy, pokud splňuje všechny následující parametry:

  1. Jedná se o majetek, který je kontrolován podnikem.
  2. Jedná se o výsledek (důsledek) již uskutečněných transakcí (tj. minulých událostí).
  3. Podnik očekává, že daný majetek bude přinášet ekonomický prospěch v budoucnu, přičemž tento užitek umožňuje přinášet budoucí přírůstky čistých peněžních toků.
  4. Je pravděpodobné (tj. je pravděpodobné více než nepravděpodobné), že budoucí ekonomický užitek spojený s majetkem bude plynout do podniku. Podnik je tedy schopen získat tento užitek a zamezit jiným podnikům v přístupu k tomuto užitku.13Pro vykázání aktiva v rozvaze podle ČÚS je nutné vlastnické právo provozovatele obchodního závodu (účetní jednotky) k tomuto aktivu. Například majetek, který má provozovatel obchodního závodu pronajatý formou finančního leasingu tak v účetní závěrce sestavený dle ČÚS není vykazován, přestože evidentně slouží k provozu obchodního závodu a ke generování tržeb, výsledku hospodaření a peněžních toků.

V tomto kontextu hovoří ekonomická teorie o tak zvaných identifikovatelných nehmotných aktivech, která sice splňují výše uvedenou definici aktiva, ale z nějakých důvodů nejsou účetně vykazována. Přesto jejich hodnota může být vysoká a jejich existence podstatná pro tvorbu budoucích peněžních užitků provozovatele obchodního závodu. Typickým příkladem je značka či know-how. Tato aktiva nejsou vždy vykazována v účetnictví, ale přesto mohou být smluvně „uchopena“ a samostatně odprodána (zpeněžena). Pokud je hodnota těchto aktiv negativně ovlivněna nějakou škodní událostí, pak se samozřejmě jedná o majetkovou újmu (škodu nastalou v majetkové sféře) poškozeného. Otázkou je, jak hodnotu této újmy změřit. Představme si například situaci obchodního závodu zabývajícího se prodejem kváskového pečiva na farmářských trzích v Německu, v blízkosti hranic. Jelikož je tato činnost realizována již po dvě desetiletí, vybudovala si značka tohoto kváskového pečiva na farmářských trzích v Německu silnou pozici. Zákazníci pečivo této značky vyhledávají a jsou ochotni zaplatit za něj podstatně vyšší cenu než za srovnatelné lokální produkty. Hodnotu značky je možno měřit pomocí cenové prémie – existence (vlastnictví) značky je zárukou vyšších příjmů do budoucna a hodnota značky je tedy dána současnou hodnotou těchto v budoucnu inkasovaných cenových prémií. V důsledku dočasného znemožnění návštěvy farmářských trhů v zahraničí, a tedy znemožnění prodeje dojde ke ztrátě zákazníků. Při příští návštěvě za několik měsíců prodávající zaznamená výrazný pokles poptávky. Zákazníci si již našli jiný oblíbený produkt a o drahé pečivo dříve populární značky již nemají zájem. Prodávající bude muset vynaložit značné úsilí a dodatečné náklady, aby získal ztracené zákazníky zpět a značka jeho obchodního závodu má tedy z dnešního pohledu podstatně nižší hodnotu.

Ověření skutečnosti, že jsou jednotlivé majetkové položky v účetnictví pro daný účel správně oceněny. Zde bude záležet na kvalitě vstupních informací, jež bude mít znalec provádějící vyčíslení újmy k dispozici. Vypovídací schopnost účetních výkazů sestavených podle různých pravidel se totiž kvalitativně liší. Účetní hodnota majetkových položek v účetní závěrce sestavené dle Českých účetních standardů často nereflektuje aktuální reálnou hodnotu těchto majetkových položek k datu stanovování výše majetkové újmy. Účetní hodnota majetku evidovaného v rozvaze totiž zpravidla vychází z historických nákladů, které byly vynaloženy na pořízení tohoto majetku a ty postupně snižuje o účetně vykazované opotřebení (odpisy, resp. oprávky) a případně o dočasný pokles jejich účetní hodnoty (opravné položky). Účetní hodnota majetkových položek v účetní závěrce sestavené dle mezinárodních účetních standardů IAS/IFRS by měla odpovídat jejich reálné hodnotě, i ta ale bude závislá na účelu ocenění. Jako příklad pro ilustraci lze použít zásoby. Zásoby zmrzlinového prášku byly pořízeny v březnu 2020 za 70 000 Kč (tzv. vstupní cena). V tomto ocenění jsou nyní, v květnu 2020 evidovány v účetnictví. Pokud by měly být zásoby stejného zmrzlinového prášku pořízeny nyní, v květnu 2020, pak by jejich cena činila 78 000 Kč (tzv. reprodukční cena). Pokud by byly tyto zásoby provozovatelem obchodního závodu (cukrárny) zpracovány do podoby finálního výrobku (tedy naředěny vodou a zchlazeny) a výrobek by byl prodán, je možno říci, že reálná hodnota těchto zásob je například 100 000 Kč (tzv. výnosová hodnota). Pokud by ale provozovatel obchodního závodu hodlal majetek podniku rozprodat a v činnosti nepokračovat, byla by reálná hodnota zásob zmrzlinového prášku například jen 50 000 Kč (tzv. likvidační hodnota). Jaká by tedy byla majetková újma v případě, že by v měsících duben a květen nemohl být daným obchodním závodem realizován prodej zmrzliny a zmrzlinový prášek by koncem května expiroval? Pořizovací (vstupní) cena zásob by se měla odrážet ve výši skutečné škody, zatímco výnosová hodnota nad úroveň vstupní ceny by představovala ušlý zisk.

Ověření skutečnosti, že kromě samotného ocenění jednotlivých majetkových položek je ekonomicky smysluplná i jejich vazba k provozuschopnosti obchodního závodu, a že tedy všechny majetkové položky využívané k provozu obchodního závodu jsou skutečně položkami, které obchodní závod k realizaci svého základního podnikatelského zaměření nutně potřebuje. Některé účetně vykazované majetkové položky tak bez ohledu na způsob a realističnost majetkového ocenění mezi aktiva podléhající (resp. potenciálně čelící) újmě v souvislosti s provozem obchodního závodu nepatří. Typickým příkladem může být objem evidovaných zásob, jejichž zmaření či poškozování je nárokováno jako škoda. Pokud by pro jednoměsíční provoz květinářství bylo zpravidla třeba 20 000 kusů červených růží pro květinové vazby, pak by nebylo možno považovat za zdůvodnitelné, kdyby provozovatel obchodního závodu nárokoval za jeden měsíc přerušení provozu úhradu 100 000 kusů uvadlých červených růží, byť by se v tomto nadměrném objemu skutečně předzásobil. Zásoby (resp. obecně jednotlivé majetkové položky) nad úroveň jejich provozně potřebné výše jsou považovány za neoperativní aktivum, které nesouvisí s běžným provozem obchodního závodu a nelze s nimi tedy kalkulovat při výpočtu výše škody související s narušením provozu obchodního závodu.

Ověření skutečnosti, zda a jak se případná majetková újma dotýká hodnoty goodwillu jakožto neidentifikovatelné majetkové položky (neidentifikovatelného aktiva).

Jak již bylo konstatováno, některé majetkové položky (některá aktiva) nejsou z různých důvodů v účetnictví evidovány. V této souvislosti jsme výše hovořili o tzv. identifikovatelných a neidentifikovatelných aktivech.

V. Závěr

Majetková újma v podobě škody a ušlého zisku představuje újmu na jmění. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů. Hodnota majetku a dluhů determinující hodnotu jmění daného subjektu a umožňující měření jeho případného poklesu (či nenastalého přírůstku) v důsledku škodní události je pojmem velmi komplikovaným, neboť ji nelze považovat za objektivní a jednoznačnou charakteristiku daného předmětu šetření. Výše vyčíslené hodnoty je vždy odvislá nejen od podstaty ohodnocovaného objektu, ale také od účelu jejího vyčíslení a subjektu, z jehož pohledu je vyčíslení prováděno. Rovněž samotnou kvantifikaci skutečné škody a ušlého zisku nelze zobecňovat, bude se vždy lišit případ od případu.

Ač je analýza obsažená v tomto článku s ohledem na vývoj nastalé ekonomické i legislativní situace v souvislosti s koronavirovou pandemií předběžná, je možno uzavřít, že jakékoliv znalecké zkoumání újmy vzniklé podnikatelům v důsledku zavedení restriktivních opatření ze strany vlády ČR bude z podstaty věci velice obtížné. Zřejmě nejobtížnější bude přitom doložit „bezeškodní“ průběh tvorby výnosů a nákladů poškozených subjektů, jejichž ekonomika by však stejně byla zasažena dopady samotné pandemie, tedy utrpěli by propad zisků a peněžních toků doprovázený zvýšením podnikatelských rizik bez ohledu na existenci či neexistenci jakýchkoliv přijatých vládních opatření. Dokonce lze vyslovit i domněnku, kterou již odborné studie naznačují, že drakonická vládní opatření přijatá za účelem omezení pandemie koronaviru mohla zachránit ekonomiku od podstatně hlubšího propadu a déle trvající recese. Znalec prokazující výši škody a ušlého zisku by tak měl v rámci prováděných analýz také doložit, jestli naopak přijatá vládní opatření v průběhu času nevedla k záchraně ekonomických ztrát a zdali tedy tato vládní opatření neměla z pohledu zachování a tvorby hodnoty jeho jmění pozitivní vliv.


Autoři působí na VUT v Brně, Fakultě podnikatelské.

Napište nám vzkaz